Problematika práce přesčas je stále aktuální téma. Někteří zaměstnavatelé a to bohužel i v rámci rezortu MO, postupují při nařizování, realizaci a mzdovém (platovém) ohodnocení práce přesčas nesprávně, v rozporu s platnými právními předpisy.
V některých případech je tomu tak z neznalosti, ale v řadě případů i zcela vědomě s cílem snižovat náklady vynaložené na práci přesčas a to i za cenu porušení zákoníku práce, popř. dalších obecně závazných právních předpisů. Na mzdu (plat) za práci přesčas je za podmínek stanovených zákonem právní nárok, proto je s podivem, že případné úspory mzdových (platových) prostředků dosažené porušením zákona (např. nařizováním náhradního volna zaměstnancům a nerealizováním dohody s nimi) jsou následně často využívány zcela subjektivně při poskytování odměn vybranému okruhu zaměstnanců.
Připomeňme si proto, abychom se mohli proti případným nesprávný postupům zaměstnavatelů bránit,
základní zásady stanovené obecně závaznými právními předpisy pro oblast práce přesčas:
- prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající s předem stanoveného rozvrhu pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn; u zaměstnanců s kratší pracovní dobou než je stanovená pracovní doba, je prací přesčas práce přesahující stanovenou pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit;
- prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost;
- práci přesčas je možné konat jen výjimečně; prací přesčas je práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo sjeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající zpředem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn; zaměstnavatel může práci přesčas nařídit jen zvážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami za podmínek uvedených v zákoníku práce (§ 90 ZP) i na dny pracovního klidu (tj. dny nepřetržitého odpočinku vtýdnu a svátky, § 91 ZP);
- prací přesčas není, jak vyplývá z výše uvedeného, případná práce vykonávaná se souhlasem zaměstnance nad případnou sjednanou kratší (§ 80 ZP) pracovní dobu a nepřekračující příslušnou stanovenou pracovní dobu; za takovou práci vykonanou se souhlasem zaměstnance je nutnou samozřejmě zaměstnanci poskytnout mzdu (plat) v příslušném rozsahu podle odpracované doby, ale bez příplatku za práci přesčas;
- práci přesčas ve větším rozsahu než 8 hodin vjednotlivých týdnech a 150 hodin vkalendářním roce lze požadovat na zaměstnanci pouze po dohodě sním (tj. s jeho souhlasem);
- celkový rozsah práce přesčas nesmí činit vprůměru více než 8 hodin týdně vobdobí, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Vkolektivní smlouvě lze toto vyrovnávací období vymezit až dorozsahu 52 týdnů po sobě jdoucích (zaměstnanec může tedy vroce odpracovat maximálně 416 hodin práce přesčas) svýjimkou další dohodnuté práce ve zdravotnictví podle §93a zákoníku práce;
- do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno; náhradní volno lze poskytnout pouze po dohodě zaměstnavatele se zaměstnancem (tj. sjeho souhlasem);
- zaměstnancům, kterým je poskytována mzda,přísluší za dobu práce přesčas dosažená mzda a příplatek ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodlina poskytnutí náhradního volna vrozsahu konané práce přesčas místo příplatku (dohodou pro tyto účely nutno rozumět v podstatě souhlas zaměstnance; pokud tedy k dohodě o poskytnutí náhradního volna nedošlo, poskytne se v nejbližším výplatním termínu za tuto přesčasovou práci dosažená mzda a příslušný příplatek); pokud se na poskytnutí náhradního volna dohodli a není-li z jakýchkoliv důvodů případné dohodnuté náhradní volno zaměstnanci poskytnuto vdobě tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích nebo vjinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci kdosažené mzdě rovněž uvedený příplatek; vyšší příplatek za práci přesčas pro tyto lze sjednat vkolektivní smlouvě;
- zaměstnancům, kterým je poskytován plat,přísluší za hodinu práce přesčas část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadajícína jednu hodinu práce bez práce přesčas vkalendářním měsíci, ve kterém se práce přesčas koná a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku vtýdnu příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku,pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodlina poskytnutí náhradního volna (dohodou pro tyto účely nutno rozumět v podstatě souhlas zaměstnance; pokud tedy k dohodě o poskytnutí náhradního volna nedošlo, poskytne se v nejbližším výplatním termínu za tuto přesčasovou práci dosažený plat a příslušný příplatek); plat suvedeným příplatkem náleží zaměstnanci rovněž pokud není případné dohodnuté náhradní volno zaměstnanci poskytnuto vdobě tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích nebo vjinak dohodnuté době. Vyšší příplatek pro zaměstnance, kterým je poskytován plat nelze v kolektivní smlouvě sjednat;
- dohodu o poskytnutí náhradního volna nutno realizovat ke každému konkrétnímu případu vykonané práce přesčas; poskytování náhradního volna místo příplatku (ke mzdě či platu) za práci přesčas nelze sjednat v kolektivní smlouvě.
Dále je rovněž, stanoveno, že:
-u zaměstnanců, kterým je poskytována mzda - dosažená mzda, příplatek ani náhradní volno nepřísluší, je-li mzda sjednána již spřihlédnutím kpřípadné práci přesčas. Tu je možno takto sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, kníž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto, nejvýše však do rozsahu 150 hodin ročně; u vedoucích zaměstnanců vmezích celkového rozsahu realizovatelné práce přesčas (max. 416 hodin ročně); rozsah navýšení mzdy přihlédnutím k případné práci přesčas by měl odpovídat rozsahu obvykle dosahované práce přesčas u příslušného zaměstnance (povolání);
-u zaměstnanců, kterým je poskytován plat - je plat stanoven spřihlédnutím kpřípadné práci přesčas v rozsahu do 150 hodin ročně u zaměstnanců jimž, přísluší příplatek za vedení (to neplatí u práce přesčas vnoci, vden pracovního klidu a vdobě pracovní pohotovosti), u vedoucího zaměstnance, který je statutární orgán nebo vedoucí organizační složky je přihlédnuto kveškeré takové práci (max.416 hodin ročně).
Ve smyslu zákona o státní službě platí uvedené zásady i pro službu přesčas (viz. Část devátá, § 144 až § 152 zákona o státní službě).
