Dvojí kvalita potravin je téma, před kterou Evropský parlament dlouho zavíral oči a tvářil se, že nic takového neexistuje. Vytrvalá mravenčí práce poslanců ze střední a východní Evropy však nakonec přinutila úředníky z Komise, aby se tímto problémem začala seriozně zajímat. Využili jsme zasedání Evropského parlamentu koncem května ve Štrasburku a přímo v budově parlamentu jsme si na toto téma povídali se dvěma českými europoslanci, kteří se mu dlouhodobě věnují – s Olgou Sehnalovou a český europoslanec Pavel Poc..
Nechceme rozlišování na spotřebitele první a druhé kategorie
Paní poslankyně, od roku 2011 upozorňujete na půdě Evropského parlamentu na problematiku dvojí kvality potravin. Co se za tu dobu změnilo?
Docela výrazně se změnilo vnímání od doby, kdy jsme začínali s tímhle tématem a kdy jsem poprvé interpelovala Evropskou komisi poté, kdy vyšel na Slovensku úplně první průzkum. Ta reakce byla tehdy v podstatě taková, že je proveden na malém vzorku, že se Komise zaobírá pouze bezpečností potravin a že je to otázka našich chuťových a cenových preferencí. Absolvovala jsem potom desítky a desítky nejrůznějších jednání, od Komise přes výrobce po obchodníky z různých zemí.
Ve svém úsilí jste byla v té době osamocená, je to tak?
V začátcích jsem to byla v Evropském parlamentu jen já a sem tam nějaký kolega. V roce 2013 se nám podařilo prosadit jednu krátkou pasáž do zprávy o nové spotřebitelské politice do roku 2020, v níž se říkalo, že by Komise měla udělat celoevropské šetření, které by zjistilo rozsah tohoto problému, aby se podívala na to, jak vypadá stávající legislativa na ochranu spotřebitele a jestli je anebo není nutné ji nějakým způsobem měnit. Komise s tím dlouhou dobu nic nedělala, až se po volbách do Evropského parlamentu objevilo několik dalších kolegů, zejména paní kolegyně Borzan z Chorvatska, která se tohoto tématu ujala mezi balkánskými zeměmi. Pro ně je to téma, jak vypadá kvalita potravin v Chorvatsku i v zemích, které ještě v EU nejsou. Pro mne znamenala dalšího významného spojence a takových spojenců se od té doby objevilo víc, už to nebylo okrajové téma. Začaly se angažovat i členské státy, zejména Slovensko sehrálo významnou roli.
Takže se pomalu měnilo vnímání tohoto tématu?
Ze začátku to bylo vůbec zpochybňování, jestli něco takové jako dvojí kvalita je, a když už to nešlo úplně zpochybnit, tak pak jsme se dostali k dalším argumentům o chuťových a cenových preferencích. Argumenty se vyvíjely dál, pak se mluvilo o rozdílné legislativě v jednotlivých zemích, inovacích nebo technologických možnostech u výrobců v různých zemích. Přidaly se jednotlivé členské státy, byť ne všechny. Ať chceme či nechceme, je to téma, které se týká nebo je velmi citlivě vnímané hlavně v zemích střední a východní Evropy. Jsou samozřejmě i státy, které brání své výrobce a obchodníky. Debata je už ale mnohem intenzivnější, serióznější i ze strany jednotlivých aktérů, ať výrobců nebo obchodníků, kteří, alespoň někteří, začali vnímat, že je to pro občany velmi citlivé. Je to jakási symbolika, jak vůbec funguje vnitřní trh, jak funguje EU, jestli jsme si skutečně všichni rovní nebo tady máme spotřebitele první a druhé kategorie.
Komise nyní přijala dlouho očekávanou revizi spotřebitelské legislativy. Dá se to chápat jako posun v otázce potravin?
Nebereme to čistě jako téma jen pokud jde o potraviny, ale i jako téma pro další výrobky. Bavíme se o tom, že se jedná o konkrétní nekalou praktiku, to znamená označování nebo různé složení u výrobků, které mají stejný název, stejné balení, stejný marketing, stejné označení. Tento krok Evropské komise určitě vítám, nicméně možných cest je více.
Jsme teprve na začátku legislativního procesu, takže návrh Komise je jedna věc a druhá věc je, jak se s tímto návrhem vypořádá Evropský parlament, členské státy v Radě a jaké bude vzájemné vyjednávání. A to nebude zdaleka jednoduché. Zejména v úvodních ustanoveních návrhu Komise jsou některé vágní formulace, které právní jistotu a vůbec vymahatelnost na základě legislativy relativizují. Je tam poměrně dost věcí, které je zapotřebí vyjasnit, aby to skutečně pro dozorové orgány, které nakonec budou tuto legislativu uplatňovat, bylo jednoznačné a aby to byl opravdu efektivní nástroj.
Nedávno jste se zúčastnila v Sofii konference věnované problematice dvojí kvality potravin. Co na této konferenci zaznělo?
Pro Bulharsko to bylo jedno z důležitých témat jejich předsednictví. Bulharsko bylo jednou ze zemí, které na otázku dvojí kvality reagovalo jako jedna z prvních, takže pro ně určitě to bylo velmi významné, navíc se v této problematice velmi angažuje bulharská ochránkyně práv. Byla tam také komisařka Věra Jourová, která nějakým způsobem okomentovala návrh, se kterým EK přichází. V druhé polovině letošního roku by mělo dojít k většímu testování výrobků napříč státy EU a uvidíme, s jakým výsledkem.
Firmy argumentují rozdílnou chuťovou preferencí v jednotlivých zemích. Je to v praxi vůbec postižitelné?
Chuťová preference je velmi vágní termín, který se velmi těžce prokazuje. Opakovaně jsme říkali, že nikomu nebráníme, aby vyráběl výrobky pro různé trhy podle toho, jaký je ohlas mezi spotřebiteli, ale nemůže se tvářit, že jsou ty výrobky stejné. Měl by je odlišit, měl by se k tomu v podstatě hrdě hlásit, že je přizpůsobuje nějakým regionálním preferencím. Takto by to také mělo být spotřebiteli prezentováno.
Hovořili jsme o dvojí kvalitě potravin. Ale co kvalita potravin jako taková?
V současné době se odvíjí do značné míry od kupní síly obyvatelstva. Můžeme pozorovat, že lidé žádají více informací o původu potravin a o tom, jaké je jejich složení. Částečně tomu vychází vstříc i legislativa Evropské unie a přichází do toho faktor regionální produkce. Velká debata o normách, ať už minulých anebo těch, které v současné době jsou prosazovány jako cechovní normy. Je to velké téma a i EU čeká mnohem intenzivnější debata o kvalitě potravin, protože se dlouhou dobu nad kvalitou potravin nezamýšlela a řešila pouze závadnost či nezávadnost a bezpečnost potravin. Jako téma musí být kvalita rovněž na jednacím stole.
MUDr. Olga Sehnalová
Narozena 25. října 1968 v Kroměříži
Poslankyně Evropského parlamentu za ČSSD od roku 2009
Působí ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) a Výboru pro dopravu (TRAN).
V Evropském parlamentu se především dlouhodobě věnuje ochraně spotřebitele.
Otevřeli jsme otázku dvojí kvality potravin i s europoslanecm Pavlem Pocem
Pane poslanče, může Evropská unie více než dosud omezit přítomnost toxických látek v potravinách a ve spotřebním zboží, které přichází do styku s potravinami?
Může a to v několika rovinách. Evropský parlament se již dlouho dožaduje horizontálních kritérií. Legislativa týkající se obalových materiálů a látek, které z nich mohou pronikat do potravin, se projednává. Co však chybí úplně nejvíc a týká se právě potravin, zeleniny, ovoce a podobně, to je otázka tzv. koktejlových efektů.
Mohl byste tento problém trochu přiblížit?
Princip spočívá v tom, že můžete dostat na stůl potravinu, vezměme jako příklad hroznové víno, které bude splňovat všechny normy, všechny povolené limity pesticidů. Problém je ale v tom, že tam nebude jeden, ale bude jich tam pět nebo sedm nebo také patnáct. A nikdo neumí příliš řešit, co se stane. Ten hrozen máte z hlediska současných předpisů naprosto v pořádku, ale je v něm koktejl chemických látek, z nichž každá splňuje svůj limit, ale už nevíte, co to dělá v souhrnu a nejspíš nic dobrého. Řešení jsme jako Parlament chtěli po Komisi již před deseti lety, ale tady Komise bohužel nesplnila své úlohy.
Evropská komise navrhla zákaz plastového nádobí. Reakce veřejnosti na tento návrh je ale poněkud rozpačitá.
Ta, jíž jsem viděl na několika servrech, byla: už bylo na čase. Protože se podle seriozních analýz ukázalo, že plasty končí někde v moři a ten problém je vážný. Jestli si někdo myslí, že problém otěrů a vzniku mikročástic, jež se dají dnes pomalu najít už i v rybách a téměř ve všem je zanedbatelný, tak se mýlí. Samozřejmě, že cesty k postupnému odstranění předmětů jednorázového použití vyrobených z plastů budou dlouhé a Komise již dnes hovoří o tom, že tak jak to bylo u tašek a dalších věcí, tak i v tomto případě budou mít členské státy možnost si cestu stanovit podle svého. To určitě platí, bude se to nějakým způsobem ještě modifikovat, projednávat.
Recyklace plastů by nestačila?
Rozhodně ne. Žádná recyklace neprobíhá stoprocentně, jsou s ní spojeny transakční náklady, nikdy se plasty nedostanou do podoby cirkulární ekonomiky, vždy to bude spirální ekonomika v nějaké degradaci. Pocházím z generace, která si ještě pamatuje mléko ve skleněných lahvích a nejsem si jistý, jestli to bylo tak úplně špatně. Stejně si nejsem jistý, jestli byly špatně skleněné lahve na minerálku apod. Vím, že Komise připravuje nějaké předpisy, jež by měly upravit i tuhle oblast a měly by definovat, jaké procento pet lahví bude muset být vratných apod. Musíme se postupně dostat ze zacyklení akcelerované ekonomiky, protože jestli se z toho nedostaneme, tak nám planeta nebude dost velká.
V návrhu EK se uvádí, že vlády budou muset zajistit až devadesátiprocentní návratnost plastových lahví. Je to vůbec proveditelné?
Umím si to představit. Protože jestliže jsme byli schopní a jsme v zásadě schopní nakládat tímto způsobem se skleněnými lahvemi, tak jaký je v tom rozdíl? Není důvod, aby mechanismy a postupy, které platí pro sklo a které jsou funkční a efektivní, nefungovaly úplně stejně pro plastové lahve. Samozřejmě, že se budou muset některé mechanismy přizpůsobit, výsledek za to ale jednoznačně stojí.
Co vám osobně se podařilo v Evropském parlamentu za dvě funkční období prosadit?
Věcí, které se podařilo pozitivně ovlivnit, je celá řada. Jen tak namátkou, docela určitě jsme posunuli otázku prevence rakoviny tlustého střeva nebo se podařilo mnohé v energetice, aniž by to veřejnost příliš zaznamenala, přitom ta podoba legislativy se tvořila v České republice. Když jsme v roce 2011 s kolegyní Antoinescu otevřeli otázku dvojí kvality potravin, tak se do jisté míry nastartovala také celá tato diskuse. Podařilo se posunout dopředu otázky legislativy týkající se invazních léků, problematiku řešení antimikrobiální resistence, odolnost mikrobů vůči antibiotikům, to je jeden z velkých problémů. Teď dokončuji, a na to jsem docela pyšný, jako parlamentní zpravodaj zprávu o implementaci legislativy týkající se pesticidů. Tato zpráva bude ovlivňovat legislativní tvorbu Unie na celou řadu let dopředu.
Do bloku:
RNDr. Pavel Poc
Narozen 26. května 1964 v Havlíčkově Brodě
Poslanec Evropského parlamentu za ČSSD od roku 2009
Místopředsedá Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) EP
Dlouhodobě se zasazuje o bezpečnost potravin a opatrnost vzhledem ke geneticky modifikovaným organismům (GMO)
