O problému s insolvenčními správci a soudy se mluví již mnoho let, v poslední době však stále více nabývá na aktuálnosti. Tato praxe ohrožuje zaměstnavatele stejně jako jejich zaměstnance, a tak zástupci Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) společně s odboráři z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) zvažují, že toto téma prosadí jako jeden z bodů jednání s vládou na některém příštím jednání Rady sociální a hospodářské dohody (tripartity).
Svaz průmyslu a dopravy na nedávném setkání s novináři poukázal na nebezpečnou praxi insolvenčních správců a soudů, protože kvůli jejich jednání musí podnikatelé zavírat fungující podniky. Nejenže tak přicházejí o mnohamilionové částky, ale práci v době extrémní nezaměstnanosti ztrácejí i zaměstnanci, které by přitom trh práce byl schopen pojmout.
Po Zbyňku Frolíkovi, výrobci nemocničních lůžek Linet, či majitelích likérky Rudolf Jelínek zřejmě zvažuje odchod do Nizozemska viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Pavel Juříček se svým Brano Group s téměř čtyřmiliardovými tržbami. Důvodem je nejisté právní prostředí v České republice a nemožnost dovolat se spravedlnosti při sporech, jako jsou ty, které vypukly kolem insolvenčního řízení ohledně jeho firmy Mora Top, vyrábějící topnou techniku.
Pavel Juříček se před čtyřmi lety rozhodl rozšířit podnikání a koupil výrobce kotlů Mora Top v Uničově. Zkušený byznysmen honosící se titulem Podnikatel roku 2006 do nové firmy investoval desítky milionů korun a nakonec splakal nad výdělkem. Kvůli působení insolvenčního správce a soudce musel ukončit činnost zavedeného moderního podniku. V důsledku toho přišlo o práci 40 zaměstnanců a dalších 200 lidí nemohlo nastoupit na nově plánovaná místa, která měla vzniknout díky dojednaným zakázkám v hodnotě 300 milionů korun. Kvůli problémům s insolvenčním správcem přišel vlastník o desítky milionů korun. Firma byla vytunelována offshorovou společností se sídlem na Gibraltaru, ovládanou menšinovým společníkem Mora Top. Juříček považuje svoji anabázi s továrnou Mora Top za ukázkový případ, jak u nás pracuje konkurzní mafie, a stále doufá, že se mu část vložených peněz podaří získat zpět.
Uničov, Rusko, Gibraltar a zpět na věčné časy
Mora Top koupil Juříček na konci roku 2010 od původních majitelů Vojtěcha Vlčka a ruského podnikatele Michaila Kosovského, protože se mu líbil výrobní program podniku. Firmě nejprve půjčil peníze, protože je však nesplácela, získal podle smlouvy většinový podíl. Krátce po koupi ovšem zjistil, že původní majitelé obchodují s Ruskem prostřednictvím gibraltarské firmy Maddison Marketing. Mora sice poslala do Ruska kotle, ale 30 milionů korun za ně přistálo na účtu zprostředkovateli z Gibraltaru. „Předali jsme to policii, ta za čtyři roky nic nevyřešila,“ říká Juříček.
Dva roky se dařilo firmu pozvednout z vysokých ztrát, peníze získávala mimo jiné i prodejem nemovitostí. Ty za více než 100 milionů korun odkoupila Juříčkova mateřská Brano Group.
Na jaře loňského roku přišel nečekaný platební příkaz na 17,5 milionu korun. Mora Top se totiž údajně zaručila za úvěr někdejšího vlastníka Vojtěcha Vlčka, který prohlašuje, že Juříček o záruce věděl. Majitel Brana však tvrdí, že celá operace byla neplatná, neboť ji neschválila valná hromada Mora Top.
Na scénu přichází insolvenční správce
Kvůli příkazu padla na Mora Top exekuce, byly jí zablokované účty a firma kvůli tomu podala sama na sebe návrh na insolvenci. Navrhovala svého insolventního správce, soud jí však přidělil Radoslava Lavičku, se kterým byl Juříček od počátku nespokojen. Zejména když správce do konkurzní podstaty neoprávněně zahrnul i nemovitosti Brana Group a velmi podivně postupoval s přihlášenými pohledávkami. „Ty skutečné popíral, naopak potvrdil vymyšlené pohledávky,“ říká Juříček.
Podle jeho advokátů zvolil takový postup kvůli tomu, aby ho věřitelé neodvolali. Soudce Bronislav Šlahař však nenechal o odvolání vůbec hlasovat. Výroba pokračovala pod hlavičkou Brano Group, ale firma si vlastní prostory musela od insolvenčního správce pronajmout. Juříček se pokusil správce ještě jednou odvolat, ale neúspěšně. Brano proto na soudce Šlahaře podalo podnět na zahájení kárného řízení, ale ministerstvo spravedlnosti v jeho jednání vidělo pouze „projev soudcovské nezávislosti, za kterou není kárně odpovědný“.
A co udělala policie?
„Policie za čtyři roky nebyla schopna proces zastavit a nic nevyšetřila,“ tvrdí většinový majitel firmy Pavel Juříček. „Jde o likvidaci podnikatelského prostředí a také známku toho, že insolvenční správci nejsou dostatečně hlídáni. Není divu, že podnikatelé stěhují své podnikání do zahraničí. Každého napadnou daňové důvody, ale tak tomu není, protože například v Nizozemsku je dvacetiprocentní korporátní daň, což tedy není žádná úspora. Jedním z důvodů je forma ochrany investic.“
Sondy do insolvenčních řízení v ČR
Z hloubkové analýzy insolvenčních řízení v České republice, zpracované společností InsolCentrum na základě více než 220 000 údajů hodnocených podle 150 kritérií, například vyplývá, že v letech 2011 a 2012 byla uspokojena jen asi 2 procenta, respektive 2,5 procenta nezajištěných věřitelů. Ještě horší výsledky jsou u zajištěných věřitelů. Zatímco v roce 2011 jich bylo uspokojeno 32 %, o rok později pouze 16 %. Za uvedené období došlo k 1509 úpadkům s pohledávkami za 18 miliard korun. A v kolika procentech řízení nedostanou věřitelé kvůli insolvenčním správcům ani korunu? V roce 2011 to bylo v 64 %, o rok později v 58 % případů.
„Stát jako věřitel si v insolvenčních řízeních počíná hůře než průměrný živnostník. Státní orgány nereagují včas na signály insolvence a dostatečně nevyužívají zákonem daných zajišťovacích a vymahacích institutů. Většina majetku podnikatelských subjektů přitom mizí ještě před vyhlášením úpadku. Jde o signál poruchy podnikatelského prostředí, jehož stabilita byla narušena. Přitom není pouze jeden viník. K nápravě prostředí je třeba zapojení státu i soukromé sféry,“ řekla Sondám Jarmila Veselá, jednatelka společnosti InsolCentrum, která výzkum vypracovala.
Podnikatele vyhání do exilu nevymahatelnost práva
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar považuje zmíněnou praxi za alarmující. „Situaci je třeba řešit. Je to úkol pro nás pro všechny. Pokud by se nenašlo řešení, obávám se častějších odchodů českých firem do zahraničí.“
Podnikatelé podle něho za hranicemi nehledají jen daňové ráje, ale zejména stabilní podnikatelské prostředí. „Hlavním důvodem odchodů firem je strach z nedostatečnosti legislativního prostředí a nevymahatelnosti práva,“ tvrdí Juříček s poukazem na šetření SP ČR, podle něhož 80 % podnikatelů nevidí zlepšení ve vymahatelnosti práva v České republice a 14 % hovoří dokonce o zhoršení situace.
Jak to vidí právníci
„Je zde fatální právní nejistota při rozhodování justičních orgánů,“ uvádí k situaci advokát Tomáš Hulva z advokátní kanceláře Hulva & Partners, který se specializuje na problematiku insolvencí. Konstatuje, že problém není v samotné legislativě. „Česká legislativa je u většiny zákonů v pořádku. Problémem je aplikace práva v prostředí státní správy a soudů,“ míní. Judikatura týkající se insolvencí podle něj jde kvůli libovůli insolvenčních soudů často proti významu slov a bývá i v rozporu s Ústavou. „Rozhodování na základě něčí libovůle není možné. Měl by být zřízen kontrolní orgán,“ dodává Hulva, podle jehož názoru by v kárných věcech týkajících se soudců neměli rozhodovat sami soudci.
Podobný názor zastává Martin Dančišin z advokátní kanceláře Glatzova & Co. Podle něho by však mělo dojít k některým omezujícím úpravám v zákoně o soudcích a v insolvenčním zákoně. „Mělo by v něm být uvedeno, že do pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě nebude insolvenční správce oprávněn věc, jíž se řízení týká, zpeněžit ani s věcí jakkoli disponovat či ji užívat,“ uvedl s poukazem na to, že v případě firmy Mora Top ji insolvenční správce chce rozprodávat, zatímco věřitelé mají zájem o její zachování a fungování.
Podnikatelé žádají stát, aby konečně zasáhl
Sondy se Pavla Juříčka zeptaly, zda Svaz průmyslu a dopravy jako silná a vlivná podnikatelská organizace neměl již mnohem dříve tlačit na politiky, ministry a vládu, aby zakročili už v dobách řádění Berkova klanu. „Asi máte pravdu, ale já jsem postupoval ve shodě s platnou legislativou i s našimi právníky z dvou renomovaných kanceláří a doufal jsem ve spravedlnost. Ve chvíli, když jsem viděl, že to nikam nespěje, jsem svoji kauzu otevřel na jednání tripartity, protože mám pocit, že bychom jako Svaz průmyslu měli ochránit podnikatele. Politici mi kondolovali a říkali, jak složité je v Česku změnit právní prostředí. S tím nesouhlasím, stačí udělat několik zásadních kroků, které zamezí podobným incidentům. Legislativa není špatná, jde o to, aby ji ctili i správci a soudci. A pokud udělají chybu, nebo dokonce zákony poruší, tak za to musí zaplatit. A to se tu nikdy nestalo,“ říká Juříček a pokládá řečnickou otázku: Kdo bude živit republiku, když insolvenční správci a soudci zlikvidují firmy a pracovní místa a podnikatelé raději odejdou do zahraničí?
„Budeme požadovat, aby tomuto tématu byla věnovaná samostatná tripartita. Jsem rád, že nás v tomto úsilí podporuje i Odborový svaz KOVO a Českomoravská konfederace odborových svazů, protože tyto protizákonné praktiky způsobují obrovské ztráty podnikatelům, kteří přicházejí o investice, i státu, který přichází o nemalé prostředky na daních a o pracovní místa,“ uzavírá vlivný podnikatel, jenž podobně jako desítky jiných před ním doplatil na ničím nerušené řádění mafie insolvenčních správců a soudců.
