ROZHOVOR Za důsledek globalizace, považuje Zdeněk Škromach, bývalý senátor, ale historicky též například ministr práce a sociálních věcí, či šéf odborové organizace Odborového svazu Kovo v Sigmě Hodonín, to, že jsou zaměstnavatelé sice nyní schopni velmi pružně přesunovat své firmy po celém světě, ale spolu s tím vydírají zaměstnance tlakem na zhoršování pracovních podmínek. Považuje proto trochu za paradoxní fakt, že v těchto dobách zaměstnanci necítí dostatečnou motivaci k organizaci v odborových organizacích. Jak řekl v rozhovoru pro portál Odbory.info, přitom jen dobře organizovaná skupina zaměstnanců se může efektivně bránit takovým tlakům zaměstnavatelů.
Ekonomika posiluje, ubývá nezaměstnanost. Teoreticky by to mělo znamenat, že si zaměstnanci konečně polepší a dočkají se vyšších platů. V hypotetické rovině by to mohlo fungovat i tak, že jim samotní zaměstnavatelé sami přidají. Bohužel se tak neděje, maximálně pouze tam, kde jsou a fungují odbory. Existuje podle Vás možnost či řešení toho, aby se to změnilo? Tlak na nadřízené?
Logicky by se v dnešní době růstu ekonomiky dalo očekávat, že zaměstnavatelé budou zaměstnancům sami zvyšovat mzdy a platy a vylepšovat různé benefity. Zároveň i jako kompenzace uměle udržovaného kurzu Eura a naší koruny, který umožnil firmám, které exportují, lepší hospodářský výsledek. Ovšem neděje se to. Ale není tomu jinak ani v jiných zemích. Něco může zajistit stát nastavením minimální mzdy či minimálních tarifů. Základní ale tíha zlepšování pracovních podmínek leží na dobře organizovaných odborových organizacích. A na jejich schopnosti vést kolektivní vyjednávání. Zároveň by si zaměstnanci měli umět i sami říct o zvýšení mzdy či platu.
Většina lidí se i přes příznivou situaci na trhu práce (alespoň ve většině krajů) bojí udělat radikální krok a z práce, v které jsou nespokojeni či nedoceněni, odejít. Může to podle Vás vést k tomu, že začnou v blízké budoucnosti opět posilovat odbory a snahy o zakládání odborových organizací i ve firmách, které se zejména v 90. letech odborů zbavovaly?
Tady vidím dvě roviny. Jednak na úrovni firem a institucí je existence odborových organizací nezastupitelná. A na druhé straně je potřeba, aby odborové centrály důsledně podporovaly organizace u zaměstnavatelů a mnohem vehementněji postupovaly proti zaměstnavatelům, kteří dávají okatě najevo, že si odbory u sebe nepřejí. A to už nemluvím o konkrétních krocích na zastrašení zaměstnanců, kteří projeví zájem si odbory založit. Tady by centrály měly postupovat mnohem tvrději, včetně využití i státních orgánů, za postihy takového konání, které je v rozporu se zákony i mezinárodními úmluvami. Cestu posilování odborové organizovanosti vidím v efektivnějším způsobu práce na nadpodnikové úrovni.
O posilování odborů a jejich role se mluví také v souvislosti s robotizací a rozvojem průmyslu. Lidově řečeno - tentokrát to budou roboti, kdo budou brzy možná brát lidem práci. Jedna z teorií proto tvrdí, že tím pádem opět nastoupí "věk odborů", které se budou snažit vytvořit rovnováhu tak, aby lidé nezůstali bez práce (a tím pádem bez prostředků). Zdá se vám tato teorie přijatelná? Nebo se naopak máme připravit na další odliv sympatizantů, členů i sympatií k odborovým organizacím?
Je to důsledek globalizace, kdy zaměstnavatelé jsou schopni velmi pružně přesunovat své firmy po celém světě a vydírají zaměstnance tlakem na zhoršování pracovních podmínek. Paradoxně v těchto dobách zaměstnanci necítí dostatečnou motivaci k organizaci v odborových organizacích. Přitom jen dobře organizovaná skupina zaměstnanců se může efektivně bránit těmto tlakům zaměstnavatelů. Nové technologie jak výrobních procesů, tak třeba i nákladní, veřejné či osobní dopravy tento tlak jen posilují. Východisko vidím ve zvýšené možnosti pro zaměstnance se aktivně podílet na spolurozhodování a řízení ve firmách i institucích. A tady je pozice odborů nenahraditelná.
Určitě velmi bedlivě sledujete vývoj současné politické scény a toho, jak graduje s blížícími se volbami. Pokud byste měl říci v obecné rovině svůj odhad toho, jak dopadnou - jaké strany se podle Vás dostanou do budoucí sněmovny? Budou to strany, s kterými bude možné se eventuálně dohodnout - podle Vás - i na úrovni odborů? Hlavně tedy v sociálních otázkách...?
Politická situace se pro posílení role odborů a jejich efektivního zastupování zájmů zaměstnanců moc dobře nevyvíjí. Spíše to vypadá na posilování oligarchizace politiky, nástupu politiků miliardářů a milionářů, kteří zrovna odborovému organizování zrovna nepřejí. Spíše naopak směřují k politické vládě silné ruky a poptávce po nových vůdcích. Myslím, že je důležité, aby se odbory aktivně zapojily do předvolebního dění. Po volbách by už mohlo být pozdě. Bez příznivého politického prostředí je i zastupování zájmů zaměstnanců složité. Odbory by měly jasně vyzvat své členy a zaměstnance, které zastupují, aby se aktivně voleb zúčastnili a jednoznačně se vyjádřit k podpoře politických stran a hnutí na základě prospěšnosti jejich programů pro zaměstnance.
Poslední otázka: Co je podle Vás Achillovou patou českých odborů? A nač by se měly nejvíc zaměřit?
Problém vidím v postupném nárůstu počtu zaměstnavatelů, kde odbory nepůsobí a zaměstnanci nemají možnost využít zákonných prostředků spolurozhodování. Bylo by asi dobré vážně uvažovat o povinných orgánech zástupců zaměstnanců u všech zaměstnavatelů, tak jako je tomu např. v Německu nebo Rakousku. Zároveň posílit intenzitu kolektivního vyjednávání jak na podnikové, tak na nadpodnikové úrovni. Prosadit závaznost vyšších kolektivních smluv pro všechny zaměstnavatele v daném oboru. A nebát se jít i do otevřených střetů. A to hlavně tam, kde jsou omezována práva na svobodné odborové organizování. A taky důslednější prosazování práv jednotlivých zaměstnanců.
